V dnešním blogu se podíváme na pověstné (ne)vedení kampaně stávajícího prezidenta republiky a ukážeme si, jakou fintu Hrad vymyslel, aby zakryl skutečné sponzory kampaně.
Miloš Zeman dříve oznámil, že nepovede prezidentskou kampaň. Vynechme nyní jeho návštěvy regionů, nebo účast v diskuzních pořadech. Zákon zde přesné vymezení nepřináší a jasno nemá ani Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí (ÚDHPSH). Osobně, neumím si představit, že do finančních limitů pro kampaň budeme počítat návštěvy úřadující hlavy státu v regionech a setkávání s občany. Zvláště, pokud tak činí po celou dobu výkonu své funkce.
Skutečný problém nastává, pokud jde o billboardy a letáky, které se vyrojily jako houby po dešti. Zde je jasné, že o kampaň jde. Zeman však přesto tvrdil, že s touto aktivitou nemá nic společného. Což je nesmysl.
Za kampaní stojí spolek ,,Přátelé Miloše Zemana", jehož předsedou je, nikoliv překvapivě, hradní kancléř Mynář. Spolek byl založen již v roce 2008, a to lobbistou a Zemanovým poradcem M. Šloufem. Účelem spolku bylo získat pro Zemana prezidentský úřad, což se v roce 2013 skutečně podařilo.
Před letošními volbami tedy začal Mynářův spolek nově sloužit jako subjekt, který za Zemana formálně povede kampaň, což Zemanovi umožní okázale tvrdit, že on sám oficiálně žádnou kampaň nevede. Jenže ouha. Zákon zná pro případ vedení kampaně třetí osobou dva postupy, které se liší podle toho, zda se tak děje se souhlasem kandidáta, či nikoliv. V případě vedení kampaně bez výslovného souhlasu Zemana (což byl původně prezentovaný záměr) by se spolek musel zaregistrovat, vést transparentní účet, a za kampaň by mohl utratit maximálně 1 mil Kč. Což je limit, který tento spolek vzhledem ke stovkám objednaných billboardů bezpochyby mnohonásobně překročil. Když si tuto nepříjemnost na Hradě uvědomili pánové, začali náhle tvrdit, že kampaň je vedena se souhlasem prezidenta.
A tím se situace změnila. Pro kampaň vedenou třetí osobou se souhlasem kandidáta totiž platí, že tato osoba se registrovat nemusí, nemusí mít ani transparentní účet a veškeré výdaje, které na kampaň vynaloží, se započítávají přímo do výdajového limitu prezidentského kandidáta, který činí 50 mil Kč. Jednoduše řečeno, třetí osoba nevede kampaň nezávisle, ale dle dohody s kandidátem a v rámci jeho finančního limitu.
Za normálních okolností by tento postup, kdy spolek vede kampaň se souhlasem Zemana, nedával smysl. Vést kampaň se souhlasem kandidáta totiž znamená, že vámi vynaložené výdaje se započítávají do jeho limitu. Příklad: utratíte 1 mil Kč za letáky - váš kandidát může utratit již jen 49 mil Kč. Zatímco když kampaň vedete bez jeho souhlasu, na limit kandidáta nemají vaše výdaje vliv. Příklad: utratíte 1 mil Kč za letáky - váš kandidát může stále utratit celých 50 mil Kč. Celkový limit kandidáta se v takovém případě fakticky zvedá na 51 mil Kč. Pokud máte podobných podporovatelů třeba 20, rázem jste fakticky na limitu 70 milionů.
V podání Hradu je však vedení kampaně Mynářovým spolkem za souhlasu Zemana i přes výše popsanou nevýhodu geniální tah. Proč? Tento postup má zásadní výhodu zmíněnou dříve v článku. Mynářův spolek, vede-li kampaň za souhlasu Zemana, nemusí zřídit transparentní účet a nemusí tak žádným způsobem prokazovat původ finančních prostředků použitých na kampaň. Je to tedy ideální způsob, jak zakrýt skutečné dárce prezidentské kampaně. Namísto, aby tito dárci, o nichž nevíme zhola nic, poslali peníze na Zemanův transparentní účet a byli tak dohledatelní, posílají tyto prostředky Mynářovu spolku, který jejich jména uveřejňovat nemusí. A tento spolek pak za Zemana formálně vede kampaň, byť je jasné, že ji Zeman ve skutečnosti vede sám. Mynářův spolek tak hraje roli bílého koně, který operuje s penězi určenými ve skutečnosti přímo pro Zemana, a to ve zřejmé snaze zakrýt původ peněz.
Geniální? Ano. V souladu se zákonem? Bohužel, ano. Fér? Posuďte sami.
